BISOPROLOL PMCS -

sp.zn. suklsSOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Bisoprolol PMCS 2,5 mg tablety
Bisoprolol PMCS 5 mg tablety
Bisoprolol PMCS 10 mg tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Bisoprolol PMCS 2,5 mg tablety: jedna tableta obsahuje bisoprololi fumaras 2,5 mg.
Bisoprolol PMCS 5 mg tablety: jedna tableta obsahuje bisoprololi fumaras 5 mg.
Bisoprolol PMCS 10 mg tablety: jedna tableta obsahuje bisoprololi fumaras 10 mg.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta.
Bisoprolol PMCS 2,5 mg tablety: žluté, kulaté, bikonvexní tablety s půlicí rýhou o průměru 7 mm.
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.
Bisoprolol PMCS 5 mg tablety: bílé, kulaté, bikonvexní tablety s půlicí rýhou o průměru 7 mm.
Bisoprolol PMCS 10 mg tablety: tmavě růžové, kulaté, bikonvexní tablety s půlicí rýhou o průměru
mm.
Půlicí rýha má pouze usnadnit dělení tablety pro snazší polykání, nikoliv její rozdělení na stejné
dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Hypertenze.
Ischemická choroba srdeční (angina pectoris).
Stabilizované chronické srdeční selhání se sníženou systolickou funkcí levé komory spolu s ACE
inhibitory, diuretiky a případně srdečními glykosidy (další informace viz bod 5.1).

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Léčba hypertenze a anginy pectoris
Dospělí
Zahajovací dávka je 5 mg denně. Obvyklá dávka je 10 mg denně. Maximální doporučená dávka je
20 mg denně.
Dávka má být upravena individuálně, zvláště podle srdeční frekvence a terapeutického úspěchu.
Léčba bisoprolol-fumarátem je obvykle dlouhodobá. Léčba nesmí být náhle ukončena, protože to
může vést k přechodnému zhoršení onemocnění. Zvláště u pacientů s ischemickou chorobou srdeční
nesmí být léčba náhle ukončena. Je doporučeno pozvolné snižování dávkování.

Zvláštní skupiny pacientů

Pacienti s poruchou funkce ledvin nebo jater
U pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce jater nebo ledvin není normálně nutná žádná
úprava dávkování.
U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu < 20 ml/min) a u pacientů s těžkou
poruchou funkce jater nemá denní dávka překročit 10 mg.
Zkušenosti s použitím bisoprolol-fumarátu u pacientů podstupujících dialýzu jsou omezené; neexistují
však důkazy svědčící pro potřebu změny dávkování.

Starší pacienti
Není nutná žádná úprava dávkování.

Pediatrická populace

S použitím u dětí nejsou k dispozici žádné zkušenosti a použití bisoprolol-fumarátu není tudíž u dětí
doporučeno.

Léčba stabilizovaného chronického srdečního selhání
Dospělí
Standardní léčba chronického srdečního selhání zahrnuje ACE inhibitor (nebo blokátor receptoru pro
angiotenzin v případě nesnášenlivosti ACE inhibitoru), beta-blokátor, diuretika a v případě potřeby
srdeční glykosidy. Pacienti mají být při zahájení léčby bisoprolol-fumarátem stabilní (bez akutního
srdečního selhání).
Je doporučeno, aby ošetřující lékař měl zkušenosti s léčbou chronického srdečního selhání.

Titrační fáze
Léčba stabilizovaného chronického srdečního selhání bisoprolol-fumarátem vyžaduje titrační fázi.
Léčba bisoprolol-fumarátem má být zahájena postupnou titrací dávky podle následujících kroků:
- 1,25 mg denně po dobu 1 týdne; v případě dobré tolerance zvýšit na
- 2,5 mg denně další týden; v případě dobré tolerance zvýšit na
- 3,75 mg denně další týden; v případě dobré tolerance zvýšit na
- 5 mg denně další 4 týdny; v případě dobré tolerance zvýšit na
- 7,5 mg denně další 4 týdny; v případě dobré tolerance zvýšit na
- 10 mg denně jako udržovací dávku.

Maximální doporučená dávka je 10 mg denně.
Doporučuje se pečlivé monitorování životních funkcí (srdeční frekvence, krevní tlak). Příznaky se
mohou objevit již během prvního dne po zahájení léčby.

Úprava léčby
Pokud není maximální doporučená dávka dobře tolerována, může být zváženo postupné snížení
dávkování.
Během titrační fáze a následně se může objevit přechodné zhoršení srdečního selhání, hypotenze nebo
bradykardie. V případě přechodného zhoršení srdečního selhání, hypotenze nebo bradykardie je
doporučeno přehodnocení dávkování současné léčby. Může být také nutné dočasně snížit dávku
bisoprolol-fumarátu nebo zvážit jeho vysazení.
Znovuzahájení a/nebo titrace dávky bisoprolol-fumarátu má být zváženo vždy po stabilizaci pacienta.
Pokud je zvažováno vysazení léčby, je doporučeno snižovat dávku postupně, protože náhlé vysazení
může vést k akutnímu zhoršení stavu pacienta.

Zvláštní skupiny pacientů

Pacienti s poruchou funkce ledvin nebo jater
Nejsou dostupné informace o farmakokinetice bisoprolol-fumarátu u pacientů s chronickým srdečním
selháním a poruchou funkce jater nebo ledvin. Zvyšování dávky u těchto pacientů má být tedy
prováděno se zvláštní opatrností.

Starší pacienti
Není nutná úprava dávkování.

Pediatrická populace

Není zkušenost s podáváním bisoprolol-fumarátu u dětí, proto není doporučeno podávat přípravek
dětem.

Způsob podání
Perorální podání.
Tablety bisoprolol-fumarátu se užívají ráno, mohou se užívat zároveň s jídlem a zapíjejí se tekutinou.
Tablety se nekoušou, ani nežvýkají.

4.3 Kontraindikace

Bisoprolol-fumarát je kontraindikovaný u následujících stavů:
- hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku uvedenou
v bodě 6.1,
- akutní srdeční selhání nebo dekompenzace srdečního selhání vyžadující i.v. inotropní terapii,
- kardiogenní šok,
- AV blok druhého nebo třetího stupně (bez pacemakeru),
- syndrom chorého sinu,
- sinoatriální blok,
- symptomatická bradykardie,
- symptomatická hypotenze,
- těžké bronchiální astma nebo těžká chronická obstrukční plicní nemoc,
- pozdní stádia periferního okluzivního onemocnění tepen nebo u těžké formy Raynaudova
syndromu,
- neléčený feochromocytom (viz bod 4.4),
- metabolická acidóza.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Zahájení léčby bisoprolol-fumarátem vyžaduje pravidelné monitorování. Přesné dávkování a způsob
podání viz bod 4.2.
Zvláště u pacientů s ischemickou chorobou srdeční nesmí být ukončení léčby bisoprolol-fumarátem
provedeno náhle, pokud to není jasně indikováno, protože to může vést k přechodnému zhoršení
srdečního onemocnění (viz bod 4.2).
Bisoprolol-fumarát musí být používán s opatrností u pacientů s hypertenzí nebo anginou pectoris
a souvisejícím srdečním onemocněním.
Neexistují terapeutické zkušenosti s léčbou bisoprolol-fumarátem u pacientů se srdečním selháním při
následujících stavech:
- insulindependentní diabetes mellitus (typ I),
- těžká porucha funkce ledvin,
- těžká porucha funkce jater,
- restriktivní kardiomyopatie,
- vrozená srdeční vada,
- hemodynamicky významná organická vada chlopní,
- infarkt myokardu během posledních 3 měsíců.

Bisoprolol-fumarát musí být podáván s opatrností u následujících stavů:
- tendence k bronchospasmu (bronchiální astma, obstrukční choroba bronchopulmonální),
- diabetes mellitus s vysokým kolísáním hladin krevního cukru; mohou být maskovány příznaky
hypoglykemie (např. tachykardie, palpitace nebo pocení),
- přísná redukční dieta,
- probíhající desenzibilizační terapie. Podobně jako jiné beta-blokátory, může bisoprolol-fumarát
zvyšovat citlivost k alergenům jakož i zvyšovat závažnost anafylaktických reakcí. Podání
epinefrinu nemusí mít vždy očekávaný terapeutický účinek.
- AV blok prvního stupně,
- Prinzmetalova angina. Byly pozorovány případy koronárního vazospasmu. Navzdory vysoké
beta1 selektivitě, nelze úplně vyloučit záchvaty anginy, pokud se bisoprolol podává pacientům s
Prinzmetalovou anginou.
- okluzívní onemocnění periferních arterií (zhoršení obtíží se může objevit zvláště na začátku
léčby),
- Celková anestézie. U pacientů podstupujících celkovou anestézii snižují beta-blokátory výskyt
arytmií a myokardiální ischemii během indukce a intubace a pooperační fáze. V současné době se
doporučuje pokračovat v udržování beta-blokády v průběhu operace. Anesteziolog musí být
informován o beta-blokádě z důvodu možnosti interakcí s jinými léky, kdy by mohly vzniknout
bradyarytmie, zeslabení reflexní tachykardie a snížení reflexní kompenzace krevních ztrát. Pokud
je vysazení beta-blokátorů považováno za nutné před operací, mělo by to být provedeno postupně
a mělo by být dokončeno 48 hodin před anestézií.

Pacienti s lupénkou nebo s anamnézou lupénky mají být léčeni beta-blokátory (např. bisoprolol-
fumarátem) po pečlivém zvážení přínosů a rizik.
Při léčbě bisoprolol-fumarátem mohou být maskovány příznaky thyreotoxikózy.
U pacientů s feochromocytomem nesmí být bisoprolol-fumarát podáván dříve než po blokádě alfa-
adrenergních receptorů.
Kombinace bisoprololu s blokátory kalciového kanálu typu verapamilu nebo diltiazemu, s
antiarytmiky třídy I a s centrálně působícími antihypertenzívy není obecně doporučována; pro
podrobnosti viz bod 4.5.
Ačkoli kardioselektivní (beta1) beta-blokátory mohou mít menší vliv na plicní funkce než neselektivní
betablokátory (stejně jako všechny ostatní betablokátory), je třeba se vyhnout jejich používání u
pacientů s obstrukční plicní nemocí, pokud jejich užití není klinicky odůvodněno. Pokud takový důvod
existuje, je možno přípravek Bisoprolol PMCS s opatrností podat. U pacientů s obstrukční plicní
nemocí má být léčba bisoprololem zahájena nejnižší možnou dávkou a pacienti mají být pečlivě
monitorování s ohledem na možnost výskytu nových příznaků (např. dušnost, netolerance zátěže,
kašel).
V případě bronchiálního astmatu nebo chronického obstrukčního onemocnění dýchacích cest, které
mohou tyto příznaky způsobit, je doporučeno souběžně podávat bronchodilatační terapii. Ojediněle se
může u pacientů s astmatem zvýšit rezistence dýchacích cest, a proto může být potřeba dávku betamimetik zvýšit.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Nedoporučované kombinace
- Antiarytmika třídy I (např. disopyramid, chinidin, lidokain, fenytoin, flekainid, propafenon):
účinek na dobu AV převodu může být potencován a negativní inotropní účinek může být zvýšen.
- Antagonisté kalcia typu verapamilu a v menší míře typu diltiazemu: negativní vliv na kontraktilitu
a na AV převod. Intravenózní podání verapamilu u pacientů léčených beta-blokátory může
způsobit těžkou hypotenzi a AV blok.
- Centrálně působící antihypertenziva (např. klonidin, methyldopa, moxonodin, rilmenidin):
současné užívání centrálně působících antihypertenziv může zhoršit srdeční selhání snížením
centrálního tonu sympatiku (snížení tepové frekvence a srdečního výdeje, vazodilatace). Náhlé
vysazení, zvláště před ukončením léčby beta-blokátory, může zvýšit riziko „rebound“ hypertenze.

Kombinace, které je třeba použít s opatrností
Platí pouze pro hypertenzi nebo anginu pectoris:
- Beta-sympatomimetika (např. isoprenalin, dobutamin): Kombinace s bisoprolol-fumarátem může
snížit účinek obou látek.

Platí pro všechny indikace:
- Antagonisté kalcia typu dihydropyridinu (např. nifedipin, felodipin a amlodipin): současné užívání
může zvýšit riziko hypotenze a nelze vyloučit zvýšení rizika dalšího zhoršení funkce komor jako
pumpy u pacientů se srdečním selháním.
- Antiarytmika třídy III (např. amiodaron): účinek na dobu AV převodu může být potencován.
- Topické beta-blokátory (např. oční kapky k léčbě glaukomu) mohou mít aditivní systémové
účinky.
- Parasympatomimetika: současné použití může prodloužit dobu AV převodu a zvýšit riziko
bradykardie.
adrenoreceptorů může maskovat příznaky hypoglykemie.
- Anestetika: oslabení reflexní tachykardie a zvýšení rizika hypotenze (další informace o celkové
anestézii viz také bod 4.4).
- Digitalisové glykosidy: snížení tepové frekvence, prodloužení doby AV převodu.
fumarátu.
- Sympatomimetika, která aktivují jak beta tak alfa-adrenoreceptory (např. noradrenalin, adrenalin):
kombinace s bistrololem může demaskovat vazokonstriční účinky těchto látek, zprostředkované
alfa-adrenoreceptory, a vyvolat zvýšení krevního tlaku a exacerbaci intermitentní klaudikace. Tyto
interakce jsou pravděpodobnější u neselektivních beta-blokátorů.
- Současné použití s antihypertenzivy a rovněž s jinými léčivými přípravky, které snižují krevní tlak
(např. s tricyklická antidepresiva, barbituráty, fenothiaziny), může zvýšit riziko hypotenze.

Kombinace vyžadující pozornost
- Meflochin: zvýšené riziko bradykardie.
- Inhibitory monoaminooxidázy (s výjimkou inhibitorů MAO-B): zvýšený hypotenzní účinek beta-
blokátorů, ale také zvýšené riziko hypertenzní krize.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Bisoprolol-fumarát má farmakologické účinky, které mohou negativně ovlivnit těhotenství a/nebo
plod/novorozence. Všeobecně beta-blokátory snižují perfúzi placenty, což bývá spojováno s retardací
růstu, intrauterinním úmrtím, spontánním potratem nebo předčasným porodem. Nežádoucí účinky
(např. hypoglykemie a bradykardie) se mohou objevit u plodu nebo novorozence. Jestliže je léčba
beta-blokátory nutná, upřednostňuje se léčba selektivními blokátory beta1-adrenoreceptorů.
Bisoprolol-fumarát se nemá v těhotenství užívat, pokud to není nezbytně nutné. Jestliže se terapie
bisoprolol-fumarátem považuje za nutnou, je třeba monitorovat uteroplacentální krevní průtok a růst
plodu. V případě škodlivých účinků na těhotenství nebo plod je třeba zvážit alternativní léčbu.
Novorozence je nutno pečlivě sledovat. Příznaky hypoglykemie a bradykardie se obvykle dají
očekávat v průběhu prvních tří dnů.

Kojení
Nejsou k dispozici žádné údaje o tom, zda se bisoprolol-fumarát vylučuje do lidského mateřského
mléka u lidí nebo o bezpečnosti expozice bisoprolol-fumarátu u dětí. Proto se kojení v průběhu léčby
bisoprolol-fumarátem nedoporučuje.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Ve studii s pacienty s ischemickou chorobou srdeční neovlivnil bisoprolol-fumarát schopnost řídit
motorové vozidlo. Avšak vzhledem k individuálním odchylkám v reakci na přípravek může být
schopnost řídit motorová vozidla nebo obsluhovat stroje ovlivněna. To je třeba zvážit zvláště při
zahájení léčby a při změně dávkování a rovněž v kombinaci s alkoholem.

4.8 Nežádoucí účinky

Pro charakteristiku frekvence výskytu nežádoucích účinků platí tato terminologie: velmi časté (≥1/10),
časté (≥1/100 až <1/10), méně časté (≥1/1 000 až <1/100), vzácné (≥1/10 000 až <1/1 000), velmi
vzácné (<1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Psychiatrické poruchy
Méně časté: poruchy spánku, deprese.
Vzácné: noční můry, halucinace.

Poruchy nervového systému
Časté: závratě*, bolesti hlavy*.
Vzácné: synkopa.

Poruchy oka
Vzácné: snížená tvorba slz (nutno vzít v úvahu u pacientů s kontaktními čočkami).
Velmi vzácné: konjunktivitida.

Poruchy ucha a labyrintu
Vzácné: poruchy sluchu.

Srdeční poruchy
Velmi časté: bradykardie (u pacientů s chronickým srdečním selháním).
Časté: zhoršení stávajícího srdečního selhání (u pacientů s chronickým srdečním selháním).
Méně časté: bradykardie, zhoršení stávajícího srdečního selhání (u pacientů s hypertenzí nebo anginou
pectoris), poruchy AV převodu.

Cévní poruchy
Časté: pocit chladu nebo necitlivosti v končetinách.
Méně časté: hypotenze.

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Méně časté: bronchospasmus u pacientů s bronchiálním astmatem anebo s obstrukční plicní nemocí
v anamnéze.
Vzácné: alergická rinitida.

Gastrointestinální poruchy
Časté: gastrointestinální potíže, jako je nauzea, zvracení, průjem, zácpa.

Poruchy jater a žlučových cest
Vzácné: hepatitida.

Poruchy kůže a podkožní tkáně
Vzácné: reakce z přecitlivělosti, jako je svědění, zčervenání, vyrážka a angioedém.
Velmi vzácné: beta-blokátory mohou vyvolat nebo zhoršit lupénku anebo vyvolat vznik lupénce
podobné vyrážky, alopecie.

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Méně časté: svalová slabost a křeče.

Poruchy reprodukčního systému a prsu
Vzácné: erektilní dysfunkce.

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Časté: asthenie (u pacientů s chronickým srdečním selháním), únava.
Méně časté: asthenie (u pacientů s hypertenzí nebo anginou pectoris).

Vyšetření
Vzácné: zvýšené hladiny triglyceridů, zvýšené hladiny jaterních enzymů (ALT, AST).

* Platí pouze pro hypertenzi nebo anginu pectoris: tyto příznaky se vyskytují zvláště na začátku léčby.
Jsou obvykle mírné a obvykle odezní během 1–2 týdnů.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48, 100 41 Praha 10;
webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.

4.9 Předávkování

Nejčastější příznaky, které je možné očekávat po předávkování beta-blokátory, jsou bradykardie,
hypotenze, bronchospasmus, akutní srdeční nedostatečnost a hypoglykemie. Zatím nejsou zkušenosti
s předávkováním bisoprolol-fumarátem u pacientů s chronickým srdečním selháním. Bylo
zaznamenáno jen několik případů předávkování bisoprolol-fumarátem (maximální dávka 2 000 mg)
u pacientů s hypertenzí a/nebo ischemickou chorobou srdeční projevující se bradykardií a/nebo
hypotenzí. U všech těchto pacientů došlo k úpravě stavu.
Existuje široká interindividuální variabilita citlivosti na jednorázově podanou vysokou dávku
bisoprolol-fumarátu, a pacienti se srdečním selháváním jsou pravděpodobně velmi citliví. U těchto
pacientů je tedy nutné zahájit léčbu postupným zvyšováním dávek podle schématu uvedeného v bodě
4.2.
V případě předávkování je obecně potřeba léčbu bisoprolol-fumarátem přerušit a zahájit podpůrnou a
symptomatickou léčbu. Omezené údaje naznačují, že bisoprolol-fumarát je obtížně dialyzovatelný.
Na základě očekávaných farmakologických účinků a doporučení pro jiné beta-blokátory jsou v případě
klinických známek předávkování doporučené následující postupy:
- Bradykardie: podat intravenózně atropin. Jestliže odpověď není dostatečná, je možné opatrně
podat isoprenalin nebo jinou látku s pozitivně chronotropními vlastnostmi. Za určitých podmínek
může být nutné zavést transvenózně pacemaker.
- Hypotenze: je třeba podat i.v. tekutiny a vazopresorické látky. Vhodný může být intravenózně
podaný glukagon.
- AV-blok (druhého a třetího stupně): pacienty je třeba pečlivě monitorovat a léčit infuzí
isoprenalinu anebo transvenózním zavedením srdečního pacemakeru.
- Akutní zhoršení srdečního selhání: podat i.v. diuretika, látky s pozitivně inotropním účinkem,
vazodilatancia.
- Bronchospasmus: zavést terapii bronchodilatátory, např. isoprenalinem, beta2-sympatomimetiky
a/nebo aminofylinem.
- Hypoglykemie: podat i.v. glukózu.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: beta-blokátor, selektivní, ATC kód: C07AB07.

Bisoprolol-fumarát je vysoce selektivní blokátor beta1-adrenergních receptorů bez vnitřní
sympatomimetické aktivity (ISA) a membrány stabilizujícího efektu (MSA). Afinita k betareceptorům hladké svaloviny bronchů a cév a beta2-receptorům ovlivňujícím metabolickou regulaci je
nízká. Proto se obecně neočekává, že by bisoprolol-fumarát ovlivnil rezistenci dýchacích cest anebo
metabolické účinky zprostředkované beta2-receptory. Jeho beta1-selektivita přesahuje terapeutické
rozmezí dávkování.
Bisoprolol-fumarát nemá výrazný negativně inotropní účinek.
Bisoprolol-fumarát dosahuje maximálního účinku za 3 – 4 hodiny po perorálním podání. Eliminační
poločas 10 – 12 hodin poskytuje 24hodinový účinek po dávkování v jedné denní dávce.
Maximálního antihypertenzního účinku bisoprolol-fumarátu je obecně dosaženo po 2 týdnech.

Chronické srdeční selhání
Celkem 2 647 pacientů bylo zařazeno do studie CIBIS II. 83 % (n = 2 202) mělo srdeční selhání třídy
NYHA III a 17 % (n = 445) třídy NYHA IV. Všichni měli stabilizované chronické srdeční selhání
(ejekční frakce ≤ 35 %, na základě echokardiografie). Celková mortalita se snížila ze 17,3 % na
11,8 % (relativní snížení o 34 %). Bylo pozorováno snížení počtu náhlých úmrtí (3,6 % oproti 6,3 %,
relativní snížení o 44 %) a snížení počtu episod srdečního selhání vyžadujících hospitalizaci (12 %
oproti 17,6 %, relativní snížení o 36 %). Bylo též zjištěno významné zlepšení funkčního stavu podle
klasifikace NYHA. V průběhu zahájení léčby a během titrační fáze se vyskytly hospitalizace pro
bradykardii (0,53 %), hypotenzi (0,23 %) a akutní dekompenzaci (4,97 %), nebyly však častější než
v placebové skupině (0 %, 0,3 % a 6,74 %). Počet cévních mozkových příhod fatálních nebo
s trvalými následky během celkové doby studie byl 20 ve skupině léčených bisoprolol-fumarátem a ve skupině s placebem.
Studie CIBIS III sledovala 1 010 pacientů ve věku ≥ 65 let s mírným až středně těžkým chronickým
srdečním selháním (NYHA třídy II nebo III) a s ejekční frakcí levé komory ≤ 35 %, kteří dosud nebyli
léčeni ACE inhibitory, beta-blokátory ani blokátory angiotensinového receptoru. Pacienti byli léčeni
kombinací bisoprolol-fumarátu a enalaprilu po dobu 6–24 měsíců po předchozí úvodní šestiměsíční
léčbě bisoprolol-fumarátem nebo enalaprilem.
Byl zaznamenán trend směrem k vyššímu výskytu zhoršení srdečního selhání, když byl bisoprolol-
fumarát podáván jako úvodní šestiměsíční léčba. V analýze „per protocol“ nebyly prokázány horší
výsledky, když bisoprolol-fumarát byl použit jako první, oproti výsledkům, kdy jako první byl použit
enalapril, obě strategie zahájení léčby chronického srdečního selhávání vykázaly podobnou frekvenci
primárního kombinovaného kritického bodu hodnocení, úmrtí a hospitalizace, ke konci studie (32,4 %
ve skupině s bisoprolol-fumarátem oproti 33,1 % ve skupině s enalaprilem jako prvním léčivem,
v populaci „per protocol“). Studie ukázala, že bisoprolol-fumarát se může použít také u starších
pacientů s mírným až středním stupněm chronického srdečního selhávání.

Hypertenze nebo angina pectoris
Tak jako u ostatních beta1-sympatolytik je mechanismus působení u hypertenze nejasný. Je však
známo, že bisoprolol-fumarát výrazně snižuje aktivitu reninu v plazmě.
Bisoprolol-fumarát snižuje odpověď na sympatoadrenální aktivitu prostřednictvím blokády srdečních
beta-receptorů. To vyvolává snížení srdeční frekvence a kontraktility, čímž se sníží nároky srdečního
svalu na přívod kyslíku, což je požadovaný účinek u anginy pectoris (ischemické choroby srdeční).
Při akutním podání pacientům s ischemickou chorobou srdeční bez chronického srdečního selhání
bisoprolol-fumarát snižuje tepovou frekvenci a tepový objem, a tím i minutový srdeční objem a
spotřebu kyslíku. Při dlouhodobém podávání se snižuje počáteční zvýšená periferní rezistence.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Bisoprolol-fumarát se téměř úplně absorbuje z gastrointestinálního traktu. Má velmi malý first-pass
efekt v játrech (asi 10 %), jeho absolutní biologická dostupnost po perorálním podání je přibližně
90 %.

Distribuce
Vazba bisoprolol-fumarátu na plazmatické bílkoviny je přibližně 30 %. Distribuční objem je 3,5 l/kg.

Biotransformace a eliminace
Celková clearance je přibližně 15 l/h. Biologický poločas (10–12 hodin) umožňuje 24hodinový účinek
bisoprolol-fumarátu při dávkování jedenkrát denně.
Bisoprolol-fumarát se z těla vylučuje dvěma cestami. 50 % se metabolizuje v játrech na inaktivní
metabolity, které se pak vylučují ledvinami. Zbývajících 50 % se ledvinami vylučuje v nezměněné
formě.
Protože je bisoprolol-fumarát eliminován ledvinami a játry ve stejném poměru, není nutná úprava
dávkování u pacientů s poruchou funkce jater nebo ledvin.
U pacientů s chronickým srdečním selháváním (NYHA třída III) jsou plazmatické hladiny bisoprolol-
fumarátu vyšší a poločas delší ve srovnání se zdravými dobrovolníky. Maximální koncentrace
v plazmě za rovnovážného stavu je 64 ± 21 ng/ml při každodenní dávce 10 mg a poločas je 17 ± hodin.

Linearita/nelinearita
Bisoprolol-fumarát má lineární, na věku nezávislou kinetiku.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Předklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po
opakovaném podávání, genotoxicity nebo kancerogenity neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka.
Ve studiích reprodukční toxicity neměl bisoprolol-fumarát žádný vliv na fertilitu nebo reprodukci.
Podobně jako ostatní beta-blokátory i bisoprolol-fumarát měl ve vysokých dávkách toxické účinky na
matku (vyvolal snížení příjmu potravy a snížení tělesné hmotnosti) a na embryo/plod (zvýšená
incidence resorpcí, snížená tělesná hmotnost potomstva, zpomalený fyzický vývoj), nebyl však
teratogenní.


6. FARMACEUTICKÉ VLASTNOSTI

6.1 Seznam pomocných látek

Granulovaná mikrokrystalická celulosa
Mikrokrystalická celulosa
Krospovidon
Magnesium-stearát

Bisoprolol PMCS 2,5 mg
Žlutý oxid železitý (E172)

Bisoprolol PMCS 10 mg
Žlutý oxid železitý (E172)
Červený oxid železitý (E172)

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

Bisoprolol PMCS 2,5 mg: 4 roky
Bisoprolol PMCS 5 mg: 3 roky
Bisoprolol PMCS 10 mg: 4 roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a obsah balení

OPA/Al/PVC / Al blistr, krabička.
Velikost balení: 30, 60, 100 nebo 500 tablet.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

PRO.MED.CS Praha a.s., Telčská 377/1, Michle, 140 00 Praha 4, Česká republika


8. REGISTRAČÍ ČÍSLO(A)

Bisoprolol PMCS 2,5 mg tablety: 41/559/12-C
Bisoprolol PMCS 5 mg tablety: 41/560/12-C
Bisoprolol PMCS 10 mg tablety: 41/561/12-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 26. 9. Datum posledního prodloužení registrace: 23. 8.

10. DATUM REVIZE TEXTU

30. 7.